Ukázka epilog Heřmánkové údolí

Ukázka: Epilog, strana 246 - diskuse 

Anna se s nostalgií dívala na zašlou černobílou fotku. Mladý hubený muž vztyčuje májku na střeše opraveného zahradního domku. Obrázek pocházel z fotoaparátu značky Pionýr, měl zhruba poloviční velikost, než mají dnešní fotografie, nebyl moc ostrý a navíc lety vybledl. Přesto ještě rozeznala okno ložnice v místech, kde dříve bývala kůlna. A vedle malé okénko koupelny. Skutečné koupelny s tekoucí vodou a lázeňským kotlem. V té době to byl úžasný přepych. Byli ostatně první domácností v uličce, která měla vlastní koupelnu.  S Otou těch „prvních“ zážitků ale bylo mnohem, mnohem víc. Třeba první výlet do Prahy, který se jí nesmazatelně vryl do paměti, protože nikdy předtím neviděla tak krásné město. A pak první návštěva divadla – tu dostala z práce za odměnu. A první opravdová placená! dovolená s dětmi u Máchova jezera. První rekreace od ROH v zasněžených Krkonoších, první zahraniční dovolená v Rumunsku pod stanem. První skutečný byt. S ústředním topením a teplou vodou. Dneska lidi ohrnují nad paneláky nos, ale ona byla tak šťastná, když se do něj konečně mohli nastěhovat. Už žádné nošení dřeva a uhlí, žádná ledová zimní rána, žádné tahání vody od studny. A první pračka a později i první televize…

U tohoto textu využijte k diskusi také následující novinový článek:
https://www.poznatsvet.cz/historie/panelaky-byty-70-leta/

Podívejte se, jak vypadaly panelákové byty v 70. letech. Nešlo je zařídit ani v nich bydlet (zkráceno)

Panelové byty, známé svou rychlou montáží a cenovou výhodností, byly z velké části vyvinuty v polovině 20. století jako řešení vážného nedostatku bytů. Budovy se skládaly z předem vyrobených stěnových panelů a dalších konstrukčních prvků, které se montovaly na místě.

V Československu bylo od 50. let 20. století do roku 1995 postaveno přibližně 80 000 panelových domů, které tvořily zázemí pro přibližně 1,2 milionu bytů. Přes svůj praktický původ byly tyto stavby často kritizovány pro své konstrukční a stavební problémy.

V 70. letech 20. století byly panelové domy nechvalně proslulé svými zvláštními a někdy nepraktickými architektonickými dispozicemi. Rozměry některých místností mohly být matoucí - prostory měřily na délku téměř pět metrů, ale na šířku jen 170 centimetrů, což ztěžovalo jejich vybavení a pohodlné obývání. Zařídit dlouhou a úzkou místnost tak, aby v ní mohly děti vykonávat základní životní činnost, se ukázalo jako téměř nemožné bez výrazných kompromisů.

Byty často vykazovaly nedostatky, jako je nedostatečný prostor pro kuchyň a obytné prostory, často popisované jako miniaturní nebo připomínající "větší skříně". Také kvalita stavebních prací byla velmi diskutabilní. Obyvatelé se potýkali se zatékáním střechou a okny, nestabilními balkony a špatnou tepelnou izolací. V narychlo vybudovaném okolí často chyběla základní infrastruktura, jako jsou chodníky, pouliční osvětlení a občanská vybavenost, což obyvatelům dále komplikovalo každodenní život. (...) Po výstavbě bylo často nutné rekonstruovat základní inženýrské sítě, jako je vytápění a zásobování vodou, což vedlo k dalším zpožděním a nepohodlí obyvatel.